My story „from I hate breakfast to I love breakfast“

„Objev nového jídla znamená pro štěstí člověka víc než objev hvězdy.“

Anthelme Brillat-savarin

Dnes jsem se rozhodla věnovat článek mojí nejoblíbenější části dne – ránu. Večer jsem schopná jít spát už v 8 hodin, jen abych se už probudila a bylo ráno. Nemějte mě prosím za blázna. 😀 Pokusím se Vám tuto mojí „úchylku“ vysvětlit.

Dřív jsem tuto čási_hate_breakfast_by_gypsydancer17t dne nesnášela. Brzké vstávání pro mě bylo noční můra a já jen s nadějí vyhlížela víkend, který sliboval spánek do 11 hodin dopoledne. Moje rána vypadala asi takhle. Vstávání 20 minut, hygiena, oblíkání, něco s vlasama, občas řasenka (ne, vážně nepatřim k typu holek, co jen aby si namalovaly hezký obličej vstanou o hodinu dřív) a jde se do školy. Že jste nečetli slovo snídaně? Nečetli, protože v tu dobu pro mě něco takového neexistovalo. První jídlo jsem do sebe hodila až ve škole a tak mi to vyhovovalo. A to, že jsem o hodinách unavená, výuka mě nebaví a jsem podrážděná, jsem prostě přisuzovala nedostatku spánku (haha!OMYL). No a pak jsem se jednoho rána probudila a řekla si, že takhle už ne-e. Nevím co mě k tomu vedlo, možná všechny ty obrázky krásných snídaní a six packu na instagramu. Jak všichni jistě víme, buchty se pečou v kuchyni. Teda ne že bych chtěla mít břicho vysekané jako Schwarzenegger, ale k světu by vypadat mohlo. A u břicha platí zlaté pravdilo 80/20 … 80% je strava 20% cvičení. Tak to prostě bylo, je a bude. Pokud budete cvičit 24 hodin denně, ale budete jíst jako prasátka, nikdy six packu nedosáhnete. O tom, že zdravou stravou jen získáte, už jsem se jednou rozepisovala. Takže zpět k tématu dne. Já a snídaně!e37a4767b81dd9bd50abe0301d4c287b

Jak už jsem napsala, začalo to prostě z ničeho nic. Už mě přestalo bavit nad všemi recepty zdravých jídel jen slintat a tak jsem se rozhodla, že i já přispěji svou troškou do mlýna. Nic nešlo hned a nebylo to tak lehké, jak jsem čekala. Když jsem ráno vstala a zalila si ovesnou kaši mlékem, do toho si dala ještě ovoce, snědla jsem sotva půlku. Po ránu prostě nebylo možné, do mého žaludku něco dostat. No ale přece to nevzdám že jo! A tak jsem vytrvale vstávala dřív, chystala si snídaně a cítila se líp a líp. Po čase (u mě to trvalo asi 2 týdny) můj žaludek otočil a jídlo začal přijímat velmi ochotně. A tak se stalo, že sotva jsem přišla ze školy, už jsem stála v kuchyni s vařečkou v ruce a kuchtila si něco dobrého na ranní snídani. Těch receptů bylo najednou všude tolik, že jsem nevěděla co dřív. Bylo to jako by se mi otevřeli oči a já najednou viděla to úžasné kolem sebe. Kolik lidí má stejný zájem, kolik nových dobrot si můžu vařit a péct. Začala jsem sledovat plno holek s tímto životním stylem na instagramu, později jsem začala číst blogy. Stále se dozvídám něco nového, stále vše objevuji. Vaření a pečení se stalo mým obrovským hobby a neumím si bez toho už představit svůj den. Je to vlastně takové dobrodružství. Jeho 1. fáze nastává, když si vybírám, co si vlastně ukuchtím. Slané nebo sladké? (Já jakožto milovník sladkých snídaní mám ovšem volbu skoro vždy jasnou.) Pečené nebo nepečené? S ovocem nebo bez? Z ovesných vloček nebo špal12841381_1716909208567270_7582373862875283737_odové mouky? Ovesné sušenky nebo borůvkový cheescake? Už to mi vždy zabere minimálně půl hodiny. Na internetu se probírám všemi možnými recepty a pak vždy přijde ten, u kterého se zastavím a řeknu si, tak dnes tento. Tady nám ovšem začíná fáze číslo 2! Nákup! Bože, nevím za co si mě potrestal, ale bydlet na vesnici kde jediný možný zdroj zdravých potravin představuje malinký koutek v Hypernově a DMko jsem si opravdu nezasloužila! No co, vydávám se tedy se seznamem v kabelce, pátrat to vhodných surovinách. Po (většinou) úspěšném nákupu, následuje fáze 3. Pečení! I tady mi hlavou běží otázky. Bude to dobré? Nezkazím to? Nemám tam dát tohohle míň? No, věřte mi, vždy to nějak dopadne. 4. fáze je asi ta nejhorší, aneb. máme upečeno a teď čekat na ráno. Kolem té dobroty většinou chodím jak mlsný pes a oblizuju se podobně :D. Ale jelikož sladké jím jen dopoledne, čekám opravdu až do rána. V 10 hodin večer zaléhám do postele a snažím se ihned usnout (většinou jsem do 5ti minut tuhá sláva bohu). Dříve nesnášený, dnes milovaný budík mi zvoní v půl 7. Vyskočím z postele, dám si vařit vodu na čaj a se skleničkou teplé vody s citronem zapadnu do koupelny. Většinou kolem 7 hodiny nastává ten vytoužený moment a já si jdu chystat snídani. MILUJU ARANŽOVÁNÍ. Ano, u mě platí pravidlo „jí se i očima“. A tak si vše vždy hezky nazdobím a o to větší radost z toho pak mám. Zase si ťukáte na čelo? No dobře, v tomhle už možná trochu magor jsem :D. Snídani si vychutnám, žádné hltání. Vypiju čaj a můj den může začít! Musím říct, že od doby, kdy jsem začala snídat, nejsem unavená, ve škole se soustředim a nejsem ani podrážděná. Takže ať už máte problém (jako já se snídaní) s čím koliv, nevzdávejte to, protože se to jednoho dne může stát z něčeho, co nesnášíte něčím, co milujete!

Příště se můžete těšit na článek o mých nejoblíbenějších snídaních a typech na skvělé food blogerky.

Tak hezký den a nezapomínejte, že SNÍDANĚ JE ZÁDKLAD DOBRÉHO DNE! Réza ♥

 

Nepřehlédněte také

1 komentář

  1. Jéé, moc jsi mě potěšila, že v tom nejsem sama 😀 Přesně jak píšeš, snídaně je mou hlavní částí dne a bez ní si to dnes už neumím představit ! 🙂 Děkuji za povzbuzení a přeji ať se ti nadále daří 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *