Jak réza ke kafi přišla

Ahoj,

dnes bych Vás chtěla uvést do jedné nové, velké kapitoly tohoto blogu. Stejně tak jako miluji vaření, pečení a vymýšlení receptů miluji i kávu a kavárny. Ale ne vždy tomu tak bylo. Pojďte se se mnou tedy podívat, jak to všechno začalo.

Jakoby to bylo včera, když jsem ochutnala moje první „kafe“. Bylo to na zájezdu s babičkou a dědou (bylo mi tuším 14let), když jsme šli na jídlo do Mc´Donaldu a já si zaujatě prohlížela nabídkovou tabuli s kávou. Bylo tam tolik názvů, až mi z toho šla hlava kolem. Netušila jsem, co je cappucinno, latte, lungo, a ani jsem nevěděla, kde je kolik mléka. Už netuším proč, ale popadla mě nutkavá touha, jedno z nich ochutnat. A tak jsem na dědovi vyškemrala 30kč a hrdě si šla objednat americano. Ano AMERICANO, když jsem nikdy nepila kafe. Prostě se mi líbil ten název (Amerika, žejo) a nebylo drahé. Plná úsměvů a očekávání jsem si kelímek převzala a poprvé se napila. Jestli mě někdo sledoval, musel se hodně pobavit. Protože můj protáhlý, šklebící se obličej musel být opravdu něco. Hořké, hnusné, fuj. Jiná slova mě nenapadala. A tak jsem si zašla pro pár cukrů a mlíček ve snaze to vylepšit. Sice chuť byla už o malinko lepší, ale i tak jsem „kafe“ potajmu vyhodila do prvního koše cestou na autobus. A také jsem se zapřísáhla, že kafe pít nikdy nebudu a absolutně nechápu lidi, kterým chutná.

Vydržela mi to opravdu dlouho a kafi jsem se úspěšně vyhýbala. Pak jsem ale začala pracovat v cukrárně, kde jsem samozřejmě připravovala i kafe. A tak se moje obzory rozšířily a já začala pomalu pronikat do kávového světa.

Jakým jiným kafe začít než klasikou? Latte přeci pijou všichni. První doušek, hořký. Přidám tam cukr, už je to lepší. Hrdě vypiju svoje první latte. Časem jsem se „propila“ k tomu bez cukru, ale zjistila jsem, že mi tolik mléka nedělá dobře a navíc už to pak není ani tak kafe s mélek jako mléko s kafem. Bylo načase, posunout se dál.

Cappucinno. Jeden by řekl, že od kafe se ani tak neliší, že? A  vlastně máte pravdu. Je tam jen méně mléka, vlastně skoro žádné, jen mléčná „mikropěna“. Ale chuť je jiná, lepší. Konečně cítíte chuť kávy. Tudíž je to taková vděčná klasika, u které nakonec tak či tak, všichni skončí. I já se tu stále držím. Ale už se nechystám zdržet dlouho. Další zastávka? Flatwhite! Je to vlastně něco jako „dvojité cappusinno“. Jsou v něm dva shoty espressa a mléčná mikropěna. Žádný odvaz co? No, já se na to těším. A o všem Vás budu samozřejmě informovat.

A co mě na kávě baví nejvíc? Jak není nikdy stejná. Každý šálek má svůj příběh. A taky to, jaké ve Vás dokáže vyvolat pocity. Pro mě je inpirující, uklidňující, lahodná, milá, voňavá a krásná. Ale o tom zase někdy příště. Těšit se můžete i na to, proč ráda chodím do kaváren a které jsou moje oblíbené! Tak dobré kávě zdar.

Réza

Nepřehlédněte také

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *