Může být láska chlupatá?

Probíhalo to asi takhle:  „Co kdybysme si koupili psa?“ zeptal se mě Lukáš jednoho krásného dne. „Psa? No proč ne“. Jenže to asi nevěděl, že když mi někdo řekne, že bych mohla mít psa, chci ho hned. Teď hned. „No víš, já to myslel jako spíš do budoucna.“ Začal opatrně, když jsem mu předložila seznam vybraných inzerátů. Při pohledu na můj výraz typu: „ještě slovo a zabiju tě“, rychle přehodnotil svá slova a začal na inzeráty koukat se mnou. Plemeno bylo jasné hned, francouzského buldočka, nebo nic. Já jsem si v hlavě vymalovala, jak to bude děsně jednoduché, že vybereme jeden, tam zavoláme a druhej den pro něj jedeme. „Já se omlouvám, ale už jsou pryč.“ „Jooo to voláte pozdě, už je nemáme.“ „Zbyl nám jen jeden kluk.“ Aha, tak děkuju. Do jednoho štěněte jsem se zamilovala hned. No znáte to, mělo to roztomilej kukuč a růžovou mašli kolem krku. Ta bude určitě taky pryč. No co, ztratit můžu možná tak pár minut volného volání. „Joo ještě jí máme, a nemáte v rodině nějaké děti, nebo velké psy?“ „Nene, to nemáme.“ Odpověděla jsem a v duchu už vymýšlela plán, jak Britu, německého ovčáka, přečarovat na čivavu. No, nevadí. „Tak se přijeďte podívat.“ Onen den nastal a my vyrazili.

Přes hory, přes řeky, dojeli jsme až do maličké vesnice, kde byly tak 4 baráky a místní pajzl hospoda. Třikrát jsem zkontrolovala číslo baráku, protože se mi to trochu nezdálo. „Nebuď cíťa, jdem.“ No tak teda jo. „Musíme jít do místnosti nahoru, tady dole jsou psi a ten jeden by Vás mohl pokousat.“ Aha, ok, můžu udělat čelem vzad? Do té místnosti, kde byla mimochodem jen postel, zachvilku donesli „naše štěňátko“. Byla to taková drobná, ustrašená kulička. Teda, o tom štěňátku by se dalo polemizovat. I když mně to nejdřív vůbec nedošlo. Až po chvilce mi Lukáš nenapádně šeptnul, že je možná trochu větší, než na fotkách. Hm, je jí 5 měsíců. Nevadí, já byla zabouchlá až po uši.

Teď zpětně si řikám, jak hloupí slepí jsme byli. Vůbec nám nepřišlo divný, že se tak bojí, že dole štěká asi 5 psů, nebo že majitelka není vůbec spolehlivý člověk. Viděli jsme jen toho našeho vysněného chlupáče a nic kolem. V té době jsme totiž neměli ani tušení o nějakých množírnách. Jasně, věděla jsem, že jsou psi s PP a bez PP, ale na co přece mít papíry původu, když jí nechceme na výstavy. Teď bych si za tenhle názor dala pár facek. Na otázku, jestli můžeme vidět maminku nám byla dána odpověď, že je u „tety“, protože malá od ní furt pila a pak z toho měla infekci, takže je museli rozdělit. Taková blbost. Terezo jedna blbá.  Nicméně o 10K lehčí a o štěně těžší jsme vyrazili na cestu domů.

Jméno jsme měli vybrané už dopředu, bude to Brownie, protože brownies je to nejlepší „jídlo“ na světě. První noc byla peklo. Shrnula bych to takhle, dva lívance za knihovnou a nejspíš díry ve střeše, protože louže byly všude. To, co se honilo v  mojí hlavě, byly myšlenky typu: jedeme jí vrátit, to nezvládnem, co jsme to udělali. Strasti však vystřídaly radosti. Lívance už nebyly, teda aspoň už né tamty, chápeme se. Nemůžu říct, že bysme se od té doby, co jí máme, nudili. Nejlepší bylo, že v té době už byl Lukáš v Praze, jenže já furt dodělávala školu, takže jsem měla Brownie první 3 měsíce u sebe, než jsem se taky přestěhovala. Tudíž takové ty strašně skvělé okamžiky jako třeba, přemlouvání Brownie ve 3 hodiny v noci, aby se venku vyčůrala, jsem si užila sama. Od začátku, kdy jsme si jí dovezli, jsme tvrdili, že bude spát v pelíšku. Jasně, to čekejte. Po týdnu jí patřila celá postel a já se jí pomalu musela ptát, jestli si můžu lehnout k ní. Sranda byla i třeba první „procházka“. Jestli mě někdo viděl, musel si myslet, že jsem naprostej magor a potřebuju Chocholouška. Já totiž skoro klečela na zemi. Prosila jsem Brownie: aby nekousala vodítko, aby popošla aspoň dva kroky, aby se nevyvlíkala z kšírků. Nejlepší bylo, když jsem někam pospíchala a Brownie se rozhodla, že ona zrovna pospíchat nechce. Prostě to zapíchla uprostřed chodníku a dál už nešla. Mohla bych jí táhnout a jí by to bylo uplně jedno. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo brečet. I tohle jsme časem vychytali, naštěstí.

Pes je pes. Ne, ten náš stoprocentně pes není. Jsem přesvědčená o tom, že je to začarovanej člověk. Jak mi jinak vysvětlíte, že když jde ráno Lukáš do práce a Brownie se mnou ještě leží v posteli, stačí aby Lukáš vzal kšíry s vodítkem a Brownie zeleze ke mně pod peřinu, předstírá, že tam není a hraje Zagorku. Každé ráno se tomu smějem jako blbý, no fakt. Je to strašnej posera (Brownie, ne Lukáš). Stačí, aby byl venku bagr a nepustí ani kapku. Bagr totiž žere malý pejsky, kdybyste to nevěděli. A tak občas běháme po sídlišti a hledáme „to“ místo, kde si milostivá uráčí dřepnout. Taky je paličatá, tudíž když venku prší, udělá čelem vzad a můžu tam jít leda tak sama, protože ona přece nebude moknout, to je jasný. Jinak je ale naprosto skvělá.  Když si potřebuju s někým pokecat, vždycky je po ruce. Můžu jí mazlit jak dlouho chci a neremcá (občas si teda povzdechne stylem „už zase“, to je pravda).

Je to prostě láska, chlupatá.

Proč to všechno píšu. Z části pro sebe, ale hlavně pro vás. Nemějte růžové brýle jako my. Zjistěte si něco o chovných stanicích, o papírech původu, o tom, na co byste si měli při koupi pejska dát pozor. Je toho spousta. Stačí jen použít strejdu googla. Neunáhlujte se jako my. Brownie bysme nevyměnily ani za stádo jednorožců, ale ani nechci myslet na to, jaký byl její život do pátého měsíce. Množírny jsou hnus a je potřeba, aby skončily. Takže je potřeba, aby skončilo kupování buldočků bez PP. Nebudu to tu rozvádět víc, je o tom všude plno. Snad jen prosím, buďte ohleduplní.

Réza

 

Nepřehlédněte také

6 komentářů

  1. Krásně napsané a pravdivé. Stejně tak jakovy nakupuje pořád hodně lidí a je potřeba o tom pořád mluvit. Já, když jsme se s mužem konečně rozhodli koupit psa, měla v práci kolegyni, která mi řekla hned na moje “nepotřebuje psa s PP”, že jsem se zbláznila a ať to rozhodně nikdy neříkám chivatelům. Tak jsem začala hledat, přihlásila se na frbul a četla. Dala jsem za psa s PP tehdy 15 tisíc, vybrali jsme si jí a nelituju, je skvělá. Přeju vám s Brownie hlavně hodně zdraví a ať se máte už jen dobře. A snad se po přečtení článku také někdo další zamyslí 😊

    1. Děkuji Dorko 🙂 Já to bohužel udělala naopak, ale za to se teď snažím pomáhat v boji proti množírnám, jak jen to jde. I vám hlavně zdraví a hodně společných chvil.

  2. Jéé! Francouzskej buldoček je můj sen❤️ No a Brownie je totálně boží💓💓 Hrozně krásnej článek, určitě musíš podávat updaty!😂

    1. Moc děkuji 🙂 Uričtě se i vám splní 🙂 a update někdy napsat můžu, dobrý nápad 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *