Co by o mně asi řekli?

Pomalu, po krůčkách se snažím zbavit jednoho nehezkého zlozvyku. Myslíte si, že jde o kouření, nebo kousání nehtů, co? Tak to vás zklamu, jste vedle, jak ta jedle. Je to věc, kterou dělá určitě každý z nás. Ať už podvědomě, nebo vědomě. Přemýšlíme o tom, co by o nás řekli ostatní, kdyby. Já to trochu upřesnim, jo?

  • Co by si o mě asi řekla ta paní, co sedí vedle u stolu. Kdybych vstala a začala si fotit moje kafe. Že jsem spadla z višně. Hm, to si ho radši rovnou vypiju a vyfotim si to někdy jindy.

  • Mám se zeptat tý paní co sedí naproti mě v tramvaji, kde koupila ten krásnej kabátek? Né, jistě by jí to přišlo otravný.

  • Teď určitě cvičim špatně a kdybych zkusila osu na dřepování, akorát bych způsobila fitness faux-pas.

  • Hmm, hezkej věnec do vlasů, ale možná bych vypadala jako magor.

Co by, kdyby. Já vám to řeknu. Vůbec nic. No fakt, zkuste to. Zpětně si uvědomuji, kolik věcí jsem kdy neudělala, jen kvůli mým myšlenkovým představám, co by tomu asi řekli ostatní. Nedá se říct, že bych toho litovala, bylo to moje rozhodnutí. Moje blbost. Ale co říct můžu je to, že se z toho pomalu léčím. Jde to a je to strašně krásnej pocit. A kdy nastal ten zlomovej okamžik?

Jednou jsem si o tomhle zlozvyku povídala s Lukášem a ten mi řekl něco, co mě donutilo zamyslet se. „A proč přemejšlíš nad tím, co by si asi řekli lidi, kdyby sis začala v kavárně fotit kafe? Vždyť už je s největší pravděpodobností nikdy neuvidíš, a tak ti může být jedno, co si budou myslet.“ Heuréka! Něco na tom bude, co?

No jo, ale jak se zachovat, když se jedná o lidi, které znáte? Jak, no stejně. Prostě udělejte, co udělat chcete a uvídíte, jak budou reagovat. Je možné, že narazíte na někoho na stejné vlně. Třeba vám ještě poradí, jak fotku hezky upravit a najdete další společné téma. A když ne, tak svět nespadne. Všichni nemůžeme mít stejné zájmy (to by bylo trochu divný). Rozhodně byste tak neměli své zájmy omezovat, jen kvůli názoru druhých. Je jen na nich, jak se k danné situaci postaví. Vlastně to není vaše věc.

A přemýšleli jste někdy nad tím, že když překonáte svůj myšlenkový pochod „co by, kdyby“, třeba tím někomu zlepšíte den? No fakt, teď zrovna mluvím o situaci, která se mi stala nedávno. Hrozně se mi líbil světřík jedné slečny v tramvaji. Asi 5 zastávek se mi v hlavě honilo: „Co si o mě asi řekne, když na ní jen tak vybalim, kde ho koupila.“ Nakonec jsem to riskla. A co se stalo? Slečna měla radost, že jsem jí světřík pochválila a já věděla, kde ho sehnat. A i z pohledu té druhé strany musím říct, běžte do toho. Nic není víc, než když vám někdo řekne, že vám to dneska sluší. Třeba právě i náhodný neznámý někde na ulici nebo v metru. Teda pokud to není nějakej slizkej chlap s chlípným pohledem a vínovým oparem kolem sebe. V ten moment berte nohy na ramena.

Tak si foťte kafe, zpívejte si na ulici, usmívejte se na neznámé kolemjdoucí, pochvalte paní v metru šátek, zeptejte se někoho na jeho názor. Prostě se nebojte.

P.S. Věnec do vlasů jsem s koupila. Jako magor možná vypadám, ale víte co? Mně se to fakt líbí.

Réza

 

 

Nepřehlédněte také

2 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *